9. duben 2023 - Průlom – klimatická žaloba uspěla ve Štrasburku
Sdružení tzv. Klimatických seniorek (Verein KlimaSeniorinnen, aktuálně více než 2000 členek!) ze Švýcarska uspělo u Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve Štrasburku se svojí klimatickou žalobou proti Švýcarsku, které viní, že svou nedostatečnou reakcí na klimatickou změnu způsobuje žalobkyním újmu na zdraví a kvalitě života. Je to poprvé, kdy ESLP klimatické žalobě vyhověl, shledal porušení článku 6 a 8 Evropské úmluvy (právo na spravedlivý proces a právo na ochranu soukromého života) a přiznal žalobkyním zadostiučení a náklady řízení ve výši 80.000 EUR. Další dva klimatické případy ESLP odmítl z procesních důvodů. Případ Duarte Agostinho a ostatní proti Portugalsku a 32 státům byl odmítnut pro nevyčerpání domácích opravných prostředků a vyloučení extrateritoriální působnosti vůči jiným státům než Portugalsku. Případ Careme proti Francii byl také odmítnut z procesních důvodů - žadateli nebyl přiznán status oběti porušení práv dle Evropské úmluvy. Celý text rozsudku je dostupný zde: https://www.klimaseniorinnen.ch/wp-content/uploads/2024/04/CASE-OF-VEREIN-KLIMASENIORINNEN-SCHWEIZ-AND-OTHERS-v.-SWITZERLAND.pdf
Obecná mezinárodně-právní závazná ochrana klimatických uprchlíků neexistuje, přestože právo týkající se změny klimatu je velmi bohaté. Neexistuje dokonce ani ustálená terminologie v oblasti klimatické migrace a používají se pojmy jako klimatický uprchlík, klimatický migrant, klimatické vysídlení, klimatická mobilita, environmentální migrant. Mezinárodním právem definován klimatický uprchlík (prozatím) není, ale přesto existují nástroje mezinárodního práva, ze kterých může klimatický uprchlík s úspěchem profitovat.
V rovině obecného mezinárodního práva, které by se prakticky dotýkalo ochrany klimatických uprchlíků, jsou stále významným nástrojem tzv. Guiding Principles on Internal Displacement, které jsou shrnutím závazků mezinárodního práva v oblasti vnitřního vysídlení. Tyto Zásady požívají značné autority, jsou promítnuty do mnoha právních řádů zemí světa a obsahují odkaz na katastrofy (disasters), ale nikoli na klimatické změny. Cancúnský rámec pro adaptace (COP 16, 2010) již přímo obsahuje odkaz na vysídlení, migraci a plánovanou relokaci z důvodů klimatických změn a ukládá státům závazek koordinace a spolupráce. Ani přelomový rok 2015 však nepřinesl nějaké průlomové závazky států přímo k ochraně obětí klimatických změn a přijaté články se omezují na obecné závazky spolupráce, konzultací, výměny dobrých praxí, atp.
Nezávazným, ale důležitým milníkem jsou v rovině mezinárodního soft law Globální kompakt o uprchlících (GCR) a Globální kompakt o migraci (GCM), které sice mají formu nezávazné rezoluce Valného shromáždění OSN, ale souhlasil s nimi a podepsal je vysoký počet států světa (GCR podepsalo 181 států světa, GCM potom 152 států světa).
Globální kompakt o uprchlících, vyvíjený a přijatý souběžně s Globálním kompaktem o migraci, uvádí, že "klima, zhoršování životního prostředí a přírodní katastrofy patří mezi důvody pohybu uprchlíků," ale neuznávají je jako hlavní důvody uprchlických pohybů samy o sobě. Podle UNHCR však lze četná ustanovení v rámci GCR vykládat tak, že naznačují její použitelnost v situacích přeshraničního vysídlení v souvislosti s katastrofami a zhoršování životního prostředí. GCR vyzývá státy jak k preventivním opatřením při předcházení katastrofám, tak k asistenci obětem těchto katastrof. Rámec Globálního kompaktu o uprchlících a jeho koordinační nástroje tak bezpochyby lze využít také pro ochranu obětí klimatických katastrof. Globální kompakt o uprchlících Česká republika přijala, Globální kompakt o migraci nikoli.
Globální kompakt o migraci pak obsahuje celou podkapitolu nazvanou Přírodní katastrofy, nepříznivé dopady změny klimatu a zhoršování životního prostředí.
Regionální mezinárodní právo a regionální spolupráce států dává klimatickým uprchlíkům mnohem vice možností domáhat se ochrany a pomoci než obecné právo mezinárodní. Především v Africe a oblasti Amerik jsou uprchlické definice v mezinárodních smlouvách širší a chrání všechny oběti vážné újmy, které jsou na útěku ze své země. Právě regionální dohody, rámce spolupráce a iniciativy zřejmě do budoucna budou klíčovým nástrojem ochrany klimatických uprchlíků.
Důležitým nástrojem tlaku na státy v oblasti klimatických politik a také v oblasti ochrany klimatických uprchlíků jsou klimatické litigace - neboli vedení právních sporů. Klimatické litigace vedly v řadě států světa k závazkům vlád rychleji snižovat emise skleníkových plynů a přijímat ambiciózní plány při ochraně klimatu. Případ Teitiota proti Novému Zélandu pak také ukázal obětem klimatických změn a katastrof právní cestu, jak se domáhat ochrany před návratem do nebezpečného prostředí. Podrobnou analýzu práva klimatické migrace najdete níže. Níže najdete také možná právní řešení pro klimatické uprchlíky v budoucnosti a shrnutí právní úpravy pro klimatické migrace v USA.